Příběh Boba

Bob říká, že kochleární implantát mu vrátil sluch i jeho život.

Recipient Bob miller

Bob říká, že ho nic nepřipravilo na to, jak dobře bude s kochleárním implantátem slyšet. Ve svém vyprávění popisuje, že ostatní lidé zase znějí jako dříve, že může telefonovat se svými vnoučaty a že slyší zvuky, které nikdy dříve neslyšel. Bob nazývá svoji přeměnu „neuvěřitelnou“ a říká, že pořádně komunikuje poprvé po 20 letech. „Můj kochleární implantát mi vrátil zpět můj život a také uvolnil spoustu času i mé manželce, protože dříve musela dělat všechno za mě“ říká.  


Uvažujete-li o kochleárním implantátu, najděte si čas a přečtěte si Bobův inspirující příběh i příběhy jiných uživatelů kochleárních implantátů. Také vás můžeme spojit s lidmi, kteří byli v podobné situaci a kteří mohou zodpovědět vaše otázky a nabídnout rady z první ruky. Stejně jako Bob i oni vás mohou přesvědčit, že existuje velké množství fantastických možností, jak vám zákrok může zlepšit život.


 

Příběh Boba
Když jsem dostal kochleární implantát, byl jsem ochoten akceptovat cokoliv, jen abych něco slyšel. Ale vůbec jsem nepočítal s tím, že by to mohlo být tak dobré. Díky němu jsem zase člověkem, jakým jsem býval.

Můj kochleární implantát mi vrátil zpět můj život a také uvolnil spoustu času i mé manželce, protože dříve musela dělat všechno za mě. Ale nic, nic, co jsem četl nebo slyšel poté, co mi bylo řečeno, že jsem vhodným kandidátem, nic na internetu, ani lidé, se kterými jsem mluvil, nic mě nepřipravilo na to, jak dobrá věc to je, opravdu nic.


Všechno znělo tak jako kdysi a tak, jak mělo, již od prvního dne. Klinický pracovník mě upozornil, že je to jen začátek. Zvuk byl trochu strojový, ale během pár týdnů jsem mohl telefonovat se svými vnoučaty.  Prostě neuvěřitelné!  Mým oblíbeným zvukem jsou hlasy mých vnoučat.


Pořád se něco zkoumá a já doufám, že ti lidé dělají svoji práci dobře. Budu stále šťastný, i když nikdy neuslyším lépe než právě teď, ale znáte to, stojí to za to hodit si kostkou a zkusit, zda to funguje a potom zkusíte něco jiného.


Slyším lépe v hlučných prostředích a nemusím si teď dělat starosti s tím, na které straně stolu sedím, na které straně kráčí moje manželka atd. Je to život ve stereu, dvě uši máme z nějakého důvodu.

Řeknu vám, že zvuk, ten zvuk je opravdu fantastický. Důležité však je, že můžete komunikovat s lidmi.

 

Když jsem ho měl první noc, vyšel jsem ven na naši verandu a slyšel jsem zvláštní zvuk. Ptal jsem se své ženy „Co to je?“  A ona odpověděla, „To si povídají netopýři, kteří létají kolem našeho domu.“
To jsem nikdy neslyšel, opravdu jsem to nikdy dříve neslyšel. Po 20 letech jednoduše přijdu a můžu s vámi normálně mluvit a rozumím vám.

Je to opravdu dar. Když si nasadím procesor, je to jako bych si nasadil brýle, za chvíli o něm nevím.

Uvědomuji si, že ho mám jedině tehdy, když na něj začnu myslet, ale normálně si na něj za celý den ani nevzpomenu. Nechat si voperovat kochleární implantát je jedna z věcí, o kterých si říkáte, že jste je měli udělat dříve.

Pořád se ptám svého klinického pracovníka, pořád se na to snažím přijít, „Mám takové štěstí jen já nebo jsou tyhle věcičky opravdu tak čertovsky dobré!?“